Kategorie

KAPŘÍ SAUNA

Již v půli ledna jsme s kamarádem Michalem začali přemýšlet, kam nasměrovat naši první letošní výpravu za kapry. Termín byl předem určen na jarní prázdniny. Pro kraj, v němž navštěvujeme naši školu, začínají již 31.ledna. Zdá se to sice jako velmi nevhodný termín, ale co se dá dělat? Výběr revíru je v takovou dobu samozřejmě velmi omezený. Teploty se pohybují hluboko pod nulou a při pohledu na předpověď počasí nám do zpěvu také příliš není: nadále trvající silné mrazy. Oba víme o  nějakých vhodných místech, která ani za těchto podmínek nesvírá ledový příkrov. V úvahu padají řeky, teplé výtoky z elektráren nebo některý ze zahraničních revírů vhodných pro zimní lov. Nedostatek finančních prostředků však nakonec rozhodl za nás, a tak nás nutí omezit se na tuzemské vody.

Je čtvrtek 30.ledna a já stojím před Michalovým domem. Chystáme se na plánovanou obhlídku vhodných lokalit. Máme vytipovány tři vody v blízkosti Michalova bydliště: ústí slepého ramene do řeky, asi šestihektarovou odkalovací nádrž pod elektrárnou a teplý kanál z elektrárny ústící do řeky. Společně s kamarádem Pepou, jenž se zhostil role řidiče, objíždíme vybrané lokality. Jako první se rozhodujeme navštívit odkalovací nádrž. Již z dálky je však patrné, že led pokryl hladinu i této vody. Není sice pokrytá kompletně, ale nezamrzlá část je rozsáhlá mělčina. Možnost rybolovu zde tedy zavrhujeme a vydáváme se na místo, kde se vlévá do řeky teplý kanál. Po čtvrt hodince cesty se nám naskýtá nádherný pohled na hladinu zahalenou v páře. To je neomylný důkaz toho, že voda je zde teplejší než vzduch, což nás samozřejmě velmi povzbuzuje. Atmosféru navíc dokreslují četné větve čnící z vody. Dáváme se do hovoru s místním rybářem a snažíme se z něho dostat co nejvíce informací. Hrdě nám sděluje, že dnes sice ještě nic nechytil, ale od začátku roku se v jeho mrazáku těsná již 16 kaprů (jenom připomínám - bylo 30.ledna…!). K tomu nás doráží větou, že jeho známý tu asi před týdnem chytil šupináče 70cm. Váhu prý neví přesně, ale vykuchaný měl 7kg. I přesto, že je zde na břehu velmi málo míst a všechny jsou v jednom kuse obsazeny, se rozhodujeme lovit zde. Zpáteční cesta přes táním rozbahněné pole proběhla velmi vesele. Nejen, že jsme měli bahno od neustálého vytlačování zapadlého auta i mezi zubama, navíc se nám „podařilo“ Pepovu Škodovku uprostřed pole uvařit. Další dny se má prudce ochladit, tak to snad už bude bez problémů.

V průběhu balení jsme nuceni neustále dokola poslouchat argumentaci rodičů, kterou se nás snažili udržet doma. Protože nás však znají, nakonec rezignují a táta mě odváží k Michalovi za týdenním dobrodružstvím.

Je sobota 1.února ráno, teplota –10stupňů. I když s tím máme veliké problémy, nakonec dostáváme do auta Michalova táty všechny věci a totálně přeplněni i s rakví na střeše vyrážíme. Konečně vím, jak se cítí sardinka v plechovce. Sedím na zadním sedadle obličejem přitisknutý k oknu, do boku mě tlačí lehátko, pod nohama naskládané plynové bomby a na klíně bedýnku s mým čerstvým boilies.

Konečně jsme na místě. Břehy jsou doslova posety rybáři. Někteří sedí i na místech, kde se snad ani nedá nahodit. Prostě víkend. Volíme místo pár metrů od vtoku kanálu do řeky. Jde o malý výběžek pevniny, kde se nachází tišina vzniklá spojením proudů řeky a kanálu. Navíc je zde dostatečná hloubka, čili podle nás ideální místo. Přenášíme věci z auta a okolní rybáři se na nás přitom dívají jak na Marťany. Připouštím, že jsme museli působit poněkud zvláštně, ale co – máme prázdniny… Stavíme bivaky asi 8metrů od vody, jelikož blíž to kvůli terénu nebylo možné a stěhujeme do nich všechny naše věci. Místo se mezitím uvolňuje a my se dáváme do sestavování stojanů s pruty. Jemně provnadíme sterilovanou kukuřicí a několika kuličkami boilies koření, ryba a játra. Nahazujeme kolem 15.hodiny, ale o dvě hodiny později stahujeme pruty. Nebudeme riskovat „náhodnou“ návštěvu v podobě rybářské stáže - dnes jsme způsobili už tak dost rozruchu. Usínáme až kolem 22.hodiny, kdy teploměr ukazuje teplotu –6stupňů a vytrvale sněží. O půl sedmé ráno mě budík vytrhává ze spaní a vstávám do mrazivého rána. Pod nohama křupe deseticentimetrová vrstva čerstvého sněhu a my nahazujeme nástrahy. Oba máme jeden prut nastražený na kukuřici a druhý na boilie. Mé nástrahy leží ve vzdálenosti 6metrů od břehu pod převislými větvemi v hloubce 1, 5metru. Michal umisťuje jeden prut přibližně do stejné vzdálenosti, druhý pouhé tři metry od břehu na okraj proudu. Zátěže používáme průběžné -kolem 30gramů, protože v klidné vodě nejsou těžší potřeba. Pouze na Michalově krajním prutu na okraji proudu je 60gramová zátěž. Háčky volíme v menších velikostech ze silnějšího drátu, abychom předešli jeho ohnutí, popřípadě zlomení při souboji na tak krátkou vzdálenost a navíc těsně u větví. Lovíme bez odhozových šňůr. Můj názor je, že na tak blízkou vzdálenost by se ryba mohla při sebejemnějším záseku na nepružné šňůře vyříznout – proto volíme monofilní vlasce o průměru 0, 30mm. Návazec je zhotovený z potápivého materiálu o síle 25lbs od renomované anglické firmy.

Sotva dvacet minut po nahození se ozývá můj levý hlásič a swinger zběsile lítá nahoru a dolů. Opatrně zasekávám a zdolávám první rybu naší výpravy. Malého amura ještě ve vodě zbavuji háčku, pod kterým se houpou tři zrnka kukuřice. Před večerem přicházejí i první kapříci. Každý chytáme jednoho kolem 40cm-oba na kukuřici. Každé ráno a večer krmíme několik hrstí kukuřice a asi 30 kuliček boilies. Po každém záběru potom ještě mírně dokrmujeme. Může se to zdát hodně, ale při teplotě vody 12stupňů a s ohledem na intenzitu trávení ryb v takto teplé vodě se nám zdála být krmná dávka optimální. V 17hodin, při hromadném odchodu rybářů (dnes opět obležené břehy) stahujeme pruty, měníme nástrahy a po půl hodince opět nahazujeme. Sedíme v bivaku a ohříváme se u teplometu, když mě náhle vyruší prudká jízda na mém pravé prutu. Opatrně zvedám prut a dobržďuji rotující cívku navijáku. Přesto si kapr bere asi 30metrů vlasce a vjíždí až do řeky. Cítím v prutu, jak ryba projíždí větvemi pod hladinou, ale ve světle čelovky se mi přes hustou páru nad vodou nedaří zahlédnout vlasec. Po nekonečně dlouhých pěti minutách přetahování ve větvích ryba vyjíždí na volnou vodu. Už mám napůl vyhráno. Rybu jsem dostal do tišiny před námi, kde jezdí nade dnem. Michal po chvilce unavenou rybu podebírá a vynáší z vody na podložku. Měřím krásného lysce a metr ukazuje 78cm. V těchto světelných podmínkách a navíc v páře by bylo focení nesmysl, proto kapra ukládám do saku, který dávám do vody na nedaleké písčité plážce, aby se nepodřel o kameny. Večer ještě přichází Michalovi jeden kapřík a kolem půlnoci stahujeme pruty. Nechat je nahozené by nemělo smysl. Než by někdo z nás k prutům doběhl, kapr by byl dávno ve větvích a možná by už plaval s utrženým háčkem v tlamce.  Celou noc spím velmi neklidně, stále se budím a chodím kontrolovat kapra.  Ráno vstávám brzy, aby si „náhodou“ sak s kaprem nikdo nepřivlastnil. Kolem sedmé ranní mizí pára, a tak se dáváme do vážení a focení kapra. Má 9, 6kg. Je to pro mě velmi pěkný úlovek a mám z něj neskrývanou radost. Při pouštění kapra přichází rybář, že si sem sedne. Pokládá nám otázku, jestli toho kapra není škoda. Odpovídám, že tento sak mu nijak neublíží. Tohle však neměl na mysli. „Takový kapr se nechytne každý den, to je škoda pustit…“. To už mi ale mizí z ruky kaprova ocasní ploutev a ryba klidně odplouvá. Vysvětlujeme mu, že jsme členy Carp Clubu ČR a takto se chováme ke všem kaprům. Mumlá si pro sebe něco o bláznech a odchází.

Nebudu vám dále popisovat jednotlivé záběry, pouze se ve zkratce zmíním o průběhu zbytku výpravy. V úterý 4.2. přichází 6 menších ryb do 60cm. Ve středu již máme všechny pruty nastraženy na boilie. Nejvíc se osvědčuje koření. Chytáme 5 menších kapříků. Michal vyřízl zřejmě větší rybu ve větvích a já ztratil podobného kapra, když mi přepiloval návazec o potopenou kamennou hrázku před námi. Na to reagujeme navázáním nových návazců z oděruvzdornějšího materiálu o síle 35lbs. Kolem 22.hodiny vytahuji 64cm šupináče vážícího 5, 5kg. Ve čtvrtek nám začínají boilie brát parmy. Kromě toho jsme ulovili 4 kapry – největší byl Michalův 61cm šupináč. V pátek jsme celý den bez záběru, a tak se rozhodujeme spát u prutů. Do rána jsme ulovili 4 kapry. Byla to ale krušná noc, protože teplota v noci klesla na –16stupňů!!!

Ráno balíme a odjíždíme domů. Po dobu naší šestidenní výpravy jsme ulovili 22kaprů v rozmezí 30-78cm. Velikost ulovených kaprů nebyla sice nijak velká, ale vzhledem k venkovní teplotě a podmínkám si těchto ryb neobyčejně vážíme. Vždyť teploměr za celou dobu pobytu neukázal vyšší hodnotu než 3°C – v noci pak kolem –10°C. Věřím, že na tomto místě jsou ještě větší ryby, ale z důvodu velkého ruchu způsobeného  zejména dopadajícími krmítky a neustálým dupáním na břehu jezdí do této „sauny“ větší ryby jen v noci.

PS: Tímto bychom chtěli poděkovat místním rybářům za jejich toleranci.

 

S pozdravem Miroslav Ešpandr

Michal Kozák